Napsali o mně

Napsali o mně v týdeníku Sedmička

V galerii sídlí žena v množném čísle

8. února 2010

 

Galerie U Radnice spojila dva výtvarníky. Z pláten vystupují ženské křivky, z prostoru zase oblé sochy.

Málokdy se stane, aby před zahájením vernisáže stál před dveřmi nedočkavý hlouček lidí. V Galerii U Radnice se to minulý týden podařilo.

Sešli se tu dva výtvarníci. O malbu a grafiku se postarala Michaela Medley, sochy představil Miloslav Hlubocký. Ženské tvary, které jasně vystupují z čistých linií barevných pláten, přirozeně doplňují keramické plastiky.

Mladá matka tří dětí, která při zahájení výstavy dokáže v jednom okamžiku mluvit o umění i utřít nos nejmladší, pětileté dceři. To je Michaela Medley. Za posledních deset let stihla v Británii vystudovat figurální kresbu, s manželem se přestěhovat na Nový Zéland a v Čechách si po návratu zařídit ateliér.
Ani při přípravě výstavy v rodném Táboře se výtvarnice nenudila. Před půl rokem totiž přišla o polovinu své sbírky. Co se vlastně stalo, přiblížit nechce. Většinu obrazů, které dnes v galerii visí, ale musela vytvořit za tři měsíce.

Takto narychlo vznikly obrazy, které se paradoxně od dřívějších výrazně liší. „Jsou uvolněné, hravé. Vyzkoušela jsem nové techniky. Jsou tu i obrazy, kde jsem vůbec nepoužila štětec,“ říká Michaela Medley. Inspirací jí bylo i mezinárodní výtvarné sympozium Interart – Latop, kterého se v Táboře zúčastnila loni v létě.

Motiv ženy se v autorčiných obrazech opakuje stále. „V obrazech řeším sama sebe, tohle téma je mi asi prostě nejbližší,“ vysvětluje Medley.

Díla výtvarnice výborně doplňují keramické plastiky Miloslava Hlubockého, dlouholetého vedoucího keramických kurzů v Táboře a člena Asociace jihočeských výtvarníků. Jeho díla byla k vidění na výstavách v Čechách i v zahraničí.

Výstava v galerii potrvá do 27. února. Už teď se ale návštěvníci mohou těšit například na obrazy Romana Franty, v poslední době známého také jako „ilustrátora“ sezimovoústeckých hodin s trpaslíkem.

Zuzana Kunovská

 

 

Aktuality

"Když myslíš, žes poražen, pak je to tak. Když myslíš, že nelze, pak jistě to vzdáš. Když vyhrál bys rád, však myslíš, že nejde to, pak svého vítězství nikdy se nedočkáš.
Když myslíš, že prohraješ, prohrál jsi už, a teprve ve světě objevíš snad, že úspěch se počíná vůlí ho chtít, stav mysli tu největší roli má hrát.
Když myslíš, žes předstižen, pak je to tak, jen na to teď mysli, jak co nejvýš jít, ze všeho nejdřív sám v sebe uvěř, pak můžeš vždy s jistotou zvítězit.
Ne vždycky se v bojích osvědčil, kdo silnější nebo snad rychlejší byl. Však dříve či později vyhraje ten, kdo mysl svou o vítězství přesvědčil!"

Napoleon Hill